Tenisové údery - Uni-sport.cz

TENISOVÉ ÚDERY

Tenisové údery slouží k odehrání míče raketou hráče do soupeřova pole kurtu. V užším slova smyslu se jedná o okamžik zásahu míče raketou.

Rozlišujeme osm základních tenisových úderů:

1. podání
2. forhend
3. bekhend
4. volej
5. halfvolej
6. smeč
7. zkrácení hry
8. lob

Podání (Servis)

podání nebo také servis je jeden ze základních tenisových úderů, kterým hráč uvádí míč do hry, a tím jí zahajuje. Na tento úkon má časový interval 25 sekund. Nohy jsou v klidovém postavení za základní čarou protilehlé poloviny dvorce, než v jaké stojí riternující hráč.

Druhy podání:

Podle toho jak je míč raketou zasažen

1. podání přímé - bez udělení rotace
2. podání liftované - s udělením rotace, buď boční nebo kombinovanou

Podle způsobu uvedení míče do hry

1. horní podání - nad hlavou za použití smyčky za zády
2. dolní podání - míč je uveden forhendovým úderem ze spodu

Podle úspěšnosti

1. první podání - zpravidla je hráno s větším rizikem, razancí a umístěním, tak aby zajistilo přímý bod podávajícímu
2. druhé podání - nastává, pokud hráč pokazil první podání, pak má ještě jednu možnost uvést míč do hry; toto podání je většinou hráno s větší jistotou, menší razancí, aby nedošlo k dvojchybě (viz níže) a ztrátě bodu

Forhend

forhend (anglicky: forehand) v je jedním ze základních tenisových úderů, jímž hráč zasahuje míč po odrazu od země na pravé polovině těla (u praváků, na levé polovině u leváků).

Bekhend

(anglicky: backhand) je jedním ze základních tenisových úderů, jímž hráč zasahuje míč po odrazu od země na levé polovině těla (u praváků, na pravé polovině u leváků). Bekhend je úderem i v dalších míčových sportech např. v badmintonu, squashi nebo stolním tenisu.

Druhy bekhendu:

Podle formy zásahu míče raketou lze rozlišit

1. bekhend přímý
2. bekhend s rotací - horní či spodní

Podle počtu rukou, které drží při úderu raketu

1. jednoručný bekhend
2. obouručný bekhend

Pokud je míč zasáhnut v průběhu pohybu vpřed směrem k síti, pak hovoříme o nabíhaném (útočném) bekhendu, v případě, že míč nedopadne na dvorec a je zasažen ve vzduchu, hovoříme o bekhendovém voleji.

Volej

představuje jeden ze základních tenisových úderů, v němž hráč zasahuje míč ještě před dopadem, přímo ze vzduchu. Obvykle je hrán v přední polovině dvorce, především u sítě.

Voleje jsou hrány především na rychlejších površích (tráva, tvrdý povrch), kde mají vyšší účinnost. Systém servis-volej, kdy po podání hráč nabíhá na síť s volejem jako druhým úderem, je však v moderní éře tenisu opouštěn a preferována je hra ze základní čáry.

Halfvolej

(anglicky: half volley) je jedním ze základních tenisových úderů. Patří mezi technicky náročnější. Hráč při něm zasahuje raketou míč bezprostředně po jeho odskoku od hrací plochy.

Hráči usilují o zahrání míče buď ze základní čáry, anebo voleje po přechodu na síť. Pokud je však zastihne soupeřův úder v přechodové fázi, tak jsou velmi často nuceni zahrát halfvolej v nepřipraveném tenisovém postavení. Nejčastěji je tento úder hrán v prostoru příčné čáry pole pro podání pod nohami hráče. Lze ho hrát jako útočný úder s následným naběhnutím na síť, nebo obranný, v defenzivě.

Smeč

v tenise patří k základním tenisovým úderům. Míč je zasažen raketou hráče nad hlavou. Existují dvě základní varianty smeče, kdy je míč buď udeřen přímo ze vzduchu, anebo až po dopadu na tenisový dvorec. Držení rakety je shodné s podáním, což mu umožňuje udělit rotaci.

Pokud hráč udeří míč nad hlavou bekhendovou stranou rakety, hovoří se o vysokém bekhendovém voleji nebo bekhendovém smeči, který parří k technicky nejobtížnějším úderům v tenise.

Nejčastěji je tento úder hrán na síti, jako protiúder při soupeřově snaze o lob. Pokud je správně zvládnutý, tak velmi často končí jako vítězný míč. Lze ho však hrát z celé vymezené plochy tenisového hřiště. S rostoucí vzdáleností od sítě je šance na ukončení výměny nižší.

Stopbal

Zkrácení hry neboli stopbal, neformálně kraťas patří k základním tenisovým úderům. Pomocí něj hráč zkracuje dráhu letu míče těsně za síť, tak aby ukončil výměnu a protihráč jej nemohl doběhnout. Provedení úderu musí být přesné, jinak hráč dává výhodu soupeři, který získává dobrou pozici. Dalším faktorem je moment překvapení, kdy hráč maskuje zkrácení hry až do nejzazšího okamžiku (například falešným nápřahem). Úder se uplatňuje zejména v tenise žen a seniorů.

Držení rakety je při forhendu forhendové, při bekhendu bekhendové. Pohyb rakety je de facto shodný s čopem při forhendu, kdy míč získá spodní rotaci. Tuto fázi paralelně doprovází pokrčení v kolenou, tak aby hráč měl raketu pod míčem a váha těla byla přenesena na přední levou nohu (při forhendovém zkrácení u praváka). Postavení při úderu je shodné s úderem od základní čáry.

Výhodnější je hrát stopbal ze střední části kurtu či přímo jako volej, protože při zkrácení od základní čáry má soupeř dlouhou reakční dobu na doběhnutí. Po úderu je nutné dobře vykrýt co největší plochu dvorce. Proto je vhodné postoupit asi metr před základní čáru, kde lze dobře reagovat na protistopbal či prodloužení úderu soupeře až k základní čáře. Nevýhodou soupeřova úderu je jeho nízká razance, protože je míč hrán pod úrovní sítě těsně nad zemí.

Lob

je řazen k základním tenisovým úderům. Představuje forhend či bekhend, který je hrán do výše, tak aby míč přelétl soupeře v postavení na síti. Kulminačního bodu má dosáhnout až za ním. Pohybové fáze úderu odpovídají základním úderům, s tím rozdílem, že je paže s raketou vedena více zezdola nahoru a její úderová plocha je otevřenější.

Loby lze rozlišit na obranné a útočné. Při obranném lobu je dráha letu míče daleko vyšší, než při útočném, tak aby hráč měl dostatek času vrátit se do správného tenisového postavení na střed hřiště. Při útočné variantě letí míč v nízké poloze nad hlavou protihráče a je mu udělena zpravidla silná horní rotace. Hráč po odehrání úderu postupuje často směrem k síti. Správně provedený lob končí těsně před základní čárou dvorce. Nepovedený úder naopak dává šanci soupeři na zahrání smeče a ukončení výměny.

Loby je možné hrát i pokud protihráč stojí na základní čáře. Vysoké odskoky míče, které mohou být navíc s horní rotací, je obtížné odehrávat. Protihráč je nucen ustupovat daleko za základní čáru.

ROTACE

Tenisový úder lze provést jako přímý nebo s rotací.

Rotace je využívána u úderů, které udělí míči při jeho letu horní, boční či dolní rotaci.

Horní rotace

Topspin je druh úderu při němž míč získává horní rotaci, je roztočen okolo vodorovné osy vpřed dolů (horní část se otáčí ve směru letu). Pohyb rakety je v takovém případě veden zdola nahoru. Dráha letu je vyšší a vypouklejší, odskok míče poté rychlejší, vysoký a dlouhý. Jedná se o úder zahraný s maximální intenzitou.  Vyšší účinnost má na rychlejších površích. Jedná se o úder, u kterého lze lépe kontrolovat umístění.

Úder, který má nižší intenzitu a menší rychlost horní rotace se jmenuje liftovaný úder (lift), u vyšší horní rotace hovoříme o topspinu (dráha rakety jde strměji nahoru a dráha letu míče je vyklenutější).

Dolní rotace

Při hraní spodní rotace je míč roztočen okolo vodorovné osy vzad vzhůru (horní část míče rotuje proti směru letu). Pohyb rakety je veden shora dolů. Letová dráha je většinou plochá a odskok míče nízký. Takový úder nazýváme čop nebo slajs.

Boční rotace

U boční rotace je míč roztočen okolo svislé osy zleva doprava nebo opačně zprava doleva.

V tenisovém úderu lze tyto rotace kombinovat. Rychlost letícího míče je u rotovaných úderů nižší než u přímých. Výhodou však je lepší kontrola a jistota přesnějšího umístění míče do dvorce.

Zdroj: Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha (1985)

nahoru